Závod F1 rozproudí krev! Změřili jsme tep týmu Renault (VC Španělska 2007)
Alan Permane, hlavní inženýr
Průměrná tepová frekvence: 73 bpm (tepů za minutu)
Alan sleduje celou Grand Prix z boxové zídky a společně s Patem Symondsem dohlíží na týmovou strategii. Je ve spojení s inženýry, kteří monitorují funkce šasi. Jeho pulz je velmi stabilní a drží se neuvěřitelně nízko - na nějakých šedesáti úderech za minutu.
První dva vrcholy křivky, které jsou hned na začátku a tep při nich dosahoval sto úderů v minutě, jsou odrazem fyzického zatížení při cestě na startovní rošt a návratu do garáže (viz 1 na grafu). Dalšími výstřelky nahoru (2) je start a úvodních pár kol. Jeho tep se posléze zklidní, ale vyskočí nahoru potřetí (3), když se projeví problémy Renaultu při zastávce v boxech.
"Panika je při naší práci nepřítel číslo jedna,“ říká Permane. „Pořád si musíte od závodu udržovat jistý odstup a tolik si nebrat, jak se daří vašemu týmu i všem rivalům. Jedině tak můžete dělat rychlá rozhodnutí a nedělat kompromisy. Čím více zkušeností máte, tím snazší samozřejmě vypořádání se se stresem je." Posledním vrcholem Permaneho grafu (4) je poslední zastávka Giancarla Fisichelly v boxech - v tu chvíli jeho srdce tepe frekvencí
90 úderů v minutě.
Gabriele Polcari, fyzioterapeut Renaultu: "Alan je v průběhu závodu velmi klidný a průběh grafu to jen dokazuje. Samozřejmě to neznamená, že by se nudil nebo že by neměl o závody zájem. Umí se kontrolovat, což je pro něj jenom dobře. Když se musí během závodu rychle rozhodovat, chladná hlava se mu hodí."
Daniel Bell, kuchař
Průměrná tepová frekvence: 97 bpm
Dannyho práce při závodě má tak trochu zvláštní průběh. „Většinou mám všechno rychle hotovo, takže stihnu start a prvních pár kol, pak se ale stejně musím vrátit k práci,“ vysvětluje. „Ve stejné chvíli musím připravit jídlo na konec závodu a ještě než skončí, je třeba všechno zařízení začít balit.“
Osmdesát úderů v minutě ukazuje nízkou míru stresu při startu závodu (1), pak se ale tep zrychluje a osciluje mezi 120 a 130 údery (2, 3, 5), když se musí vláčet s těžkými bednami. Ale pak si všimněte, jak mu srdce zrychluje ke konci závodu. Stačí stres z toho, že musí být připravené jídlo, a fyzická aktivita a najednou mu srdce tluče stopadesátkrát za minutu (5).
Gabriele Polcari: "Data ukazují, jak se tělo chová v klidové fázi (kuchař sleduje start a první kola závodu) a jak reaguje na fyzickou aktivitu (příprava beden před odjezdem). I tak je ale Dannyho průměrná tepová frekvence v průběhu závodu nižší než u některých inženýrů."
Denis Chevrier, šéf motorářské sekce při závodech
Průměrná tepová frekvence: 110 bpm
"Rozlišuju dva druhy důležitých momentů při závodech - start a jednotlivé zastávky v boxech," říká Denis. "V Barceloně se také projevilo, že šlo u motorů o druhý závod. Jakákoliv odchylka v telemetrii od standardu okamžitě katapultuje můj pulz hodně vysoko. Napětí se projevuje vždycky."
Průběh funkce jeho tepové frekvence je velmi lineární, pohybuje se okolo stovky úderů za minutu. Při první zastávce však povyskočí o dvacet výše (1). Jakmile proběhne pitstop v pořádku, přichází zklidnění (2) a pak zase nárůst s blížícím se koncem závodu (3). Odstoupení Marka Webbera, který má ve svém voze Red Bull motor značky Renault, žádnou reakci nevyvolává.
"Vždycky se musíte snažit, abyste byli co nejvíc v klidu,“ říká Chevrier. „Moje práce je povětšinou technického charakteru a mé vlastní emoce na ni nesmějí mít negativní vliv. Zkušenosti samozřejmě sebeovládání pomáhají, ale když se při závodě něco stane, je velmi jednoduché nechat se rozrušit."
Gabriele Polcari: "I když není na roštu, neprovozuje žádnou fyzickou aktivitu a vlastně jenom sedí před počítačem, tak jde tep nahoru kvůli vysoké míře koncentrace. Hladina adrenalinu je vysoká a k tomu, aby odvedl svou práci na výborné úrovni, musí spotřebovávat hodně energie."
Gavin Hudson, hlavní mechanik
Průměrná tepová frekvence: 116 bpm
Vedle toho, že je Gavin hlavním mechanikem Renaultu, zastává ještě post "muže s lízátkem" při zastávkách v boxech. "Nejvíce stresujícím okamžikem je čekání na auto při zastávce. Jakmile jsou všichni na místě, tak půl minuty předem, cítím, jak ve mně roste napětí. Nejvíc nervózní bývám většinou při první zastávce. Když se povede, už se zklidním a můžu si trochu oddychnout."
V Barceloně musel Gavin zvládnout šest zastávek v boxech, takže graf ukazuje šest vrcholů s frekvencí okolo 160 úderů v minutě (2 až 7). Zvýšená frekvence na začátku poukazuje na běh z roštu zpátky do garáže těsně před startem závodu (1).
A všimněte si skokového nárůstu z 90 na 130 úderů před Fisiho poslední zastávkou (8)."Nemáme žádný speciální trénink," vysvětluje Gavin. "Myslím, že výsledky jenom dokazují, jak je každý jiný. Pro nás jsou nejlepší mechanici, kteří nepanikaří."
Gabriele Polcari: "Gavin nemusí dělat nic, co by bylo nějak fyzicky náročné - lízátko totiž moc neváží! Ale emoční stres vyšroubuje jeho tep až ke 160 úderům za minutu v průběhu zastávek v boxech. Jeho graf ukazuje odhodlání a psychický tlak, který během závodu cítí."
Piero Pallavicini, mechanik tankující palivo
Průměrná tepová frekvence: 119 bpm
"Při mé práci jde hlavně o hrubou fyzickou sílu," říká Piero. "Hadice a tankovací ventil plus palivo váží okolo 40 kilogramů. Není to zrovna málo, a navíc musíte být naprosto přesní. Dělám tuhle práci devět let, takže bych měl být vůči nervozitě celkem odolný.
Během zastávek je to rutina."
Má pravdu - zhodnotil se velmi přesně. Během zastávek v boxech (1 až 6) jeho srdce bije divoce, ale jinak je na sto dvaceti úderech za minutu. Piero i Gavin mají vrcholy grafu totožné, liší se však v příčinách - Gavinovi "šrotuje" mozek, u Piera jsou v zápřahu svaly.
Gabriele Polcari: "Piera mohou ovlivnit nepředvídatelné změny strategie, během zastávek je ale jeho tepová frekvence vždy téměř shodná. Dokáže se tak přesně koncentrovat a oprostit se od problémů, které by jej mohly rozhodit."
Heikki Kovalainen, jezdec
Průměrná tepová frekvence: 170 bpm
Heikkiho tepová frekvence je velmi vyrovnaná. Graf ukazuje, jak ze 100 úderů za minutu stoupá na nějakých 120, když je na roštu, a jak vyskočí ještě výš zhruba deset minut před zaváděcím kolem (1). Jak se dalo očekávat, první významný vrchol přichází hned po samotném startu (2). V tu chvíli srdce nasadí tempo přes 180 úderů poprvé. Během dvou třetin závodu se stabilně drží v oblasti kolem 175 úderů (3).
Tep lehce stoupá těsně před zastávkou v boxech, kdy musí nasadit ostré tempo před a po a jet stejně ostře jako v kvalifikaci (4). Křivka v závěrečné třetině závodu ukazuje, jak se Kovalainen umí hlídat - sice se k němu rychle blíží týmový kolega, Heikki však nepanikaří (5). Ví, že není v ohrožení a že má za sebou všechny zastávky. Má jistotu, že mu sedmé místo zůstane, pokud jej nepotkají technické problémy.
"Hodně dáme na fyzický trénink a kardiovaskulární cviky jsou snad nejdůležitější částí toho všeho," říká Heikki. "Tepová frekvence kopíruje emoční situaci i fyzické napětí. Přestože jsem musel nečekaně změnit strategii na tři zastávky v boxech a jet tak na limitu od začátku až do konce, je fajn vědět, že jsem měl celou dobu svou tepovku pod kontrolou."
Gabriele Polcari: "Není to nijak výjimečný graf, je typický pro jezdce s dobrou kondiční přípravou. Na začátku vrchol, pak stabilní fáze a rychlý pokles po projetí cílem. Hodně s piloty pracujeme na tom, aby grafy jejich tepové frekvence vypadaly právě takhle."
Fisiho kondiční trénink
U Renaultu se o fyzický trénink stará institut závodní medicíny Formula Medicine z italské Pisy. Fungování těl pilotů formule 1 se věnují téměř dvacet let. Připravují vyvážené tréninkové programy, které zahrnují vytrvalost, sílu i psychickou odolnost.
"Právě tyto tři věci vám pomohou k tomu, že jste v autě v pohodě," říká Giancarlo "Pakliže máte v pořádku kardiovaskulární systém, můžete být konkurenceschopní od začátku závodu až do jeho konce a také si udržet vysoký stupeň koncentrace.
Díky silným svalům můžete provádět ostré a intenzivní pohyby a dobré psychické rozpoložení je nejlepší zbraní proti stresu. Je nutné, aby měl pilot v hlavě pořádek.Grafy, které jsme vám přinesli, však neukazují jen na to, jak jsou připraveni piloti. Fisimu to neuniklo. "Je přesně čitelná týmová práce. V závodě totiž nebojuje jenom pilot. Desítky lidí v garáži i doma v továrně dýchají společně s námi."
Daniel Bell (kuchař), Denis Chevrier (motory), Heikki
Alan Permane (strategie), Gavin Hudson (hl. mechanik), Pierro Pallavicini (tankovač)
Stéphane Samson, F1 Racing